Název

Nový Hrad

Popis

Nový hrad, jehož zříceniny leží v katastru obce Olomučany, byl původně zeměpanským hradem. Vybudován byl ve 14.století Ronovci, aby střežil strategickou cestu z Brna blanenským údolím. Kolem hradu se vytvořilo rozsáhlé panství. První písemná zmínka pochází z roku 1381, kdy patřil markraběti Joštovi. Později se na počátku husitských válek stal královským majetkem a král Václav IV. jej dal do zástavy rodu pánů z Boskovic. Ti jej před r. 1460 vyměnili s pány z Kunštátu za Svojanov. V bojích s Matyášem Korvínem byl hrad dlouho mocnou oporou králi Jiřímu z Poděbrad, až jej v únoru r. 1470 vojska uherského krále dobyla a od té doby chátral. Král Matyáš pak hrad zastavil za 4000 zlatých svému příznivci Dobešovi Černohorskému z Boskovic a jeho bratru Benešovi. Oba bratři pobořený objekt obnovili a v místě jednoho z obléhatelských stanovišť postavili kamenné předsunuté opevnění - dnešní Nový hrad (letopočet na bráně naznačuje rok stavby 1493). Nový hrad pánům z Boskovic v jejichž držení zůstal až do vymření rodu po meči v r.1597, pak jej zdědili Liechtensteinové. Karel Liechtenstein (1569 - 1627) se roku 1593 oženil s Annou Marií z Boskovic, dcerou Jana Černohorského z Boskovic a Anny z Krajku, dědičkou rozsáhlého majetku. Karlův bratr Maxmilián (1578 - 1643) se oženil s její sestrou Kateřinou).

Zpustlý hrad obnovili v roce 1493 bratři Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, přičemž rozšířili jeho předhradí a učinili z něho opravdovou pevnost. Hrad pak odolával všem útokům až do roku 1645, kdy jej nepřipravený překvapili Švédové koncem května. Švédové v počtu 3 000 mužů pod velením Kallenberga sem pronikli nepozorovaně ve směru od Babic, měli mezi domácími přesné informátory. Také posádka nebyla moc obezřetná, byla údajně opilá a hrála v otevřené bráně v kostky. Švédové tak přišli nejen ke strategicky výhodně položenému objektu, ale i k zásobám potravin a cennostem z klášterů a kostelů v Pozořicích, Zábrdovicích, Králově Poli, Vranově a Křtinách, k penězům a písemnostem (z mnohé shořely). Švédové hrad vypálili a zbytek posádky, liechtensteinské panské úředníky a mnichy (ukrývalo se tu 5 paulánů z Vranova (P. Petr Picoteaue, P. František Carlat, fr. Ferdinand Lympucher, fr. Mikuláš Guijota, fr. Petr Bouttea, fr. Zachariáš - kartuzián), premonstráti ze Křtin a kartuziáni z Králova pole) odvedli do zajetí k Brnu. Hradní posádku prý zradil Vavřinec Vokoun z Olomučan, za což ho později stihl krutý trest. Zajatí mniši byli na žádost a výkupné francouzského vyslance u Švédů, pana d'Avouncour, propuštěni po 7 týdnech utrpení a strádání. Ti mu poslali další den 17. července 1645 koš ovoce, jako poděkování (víc neměli). Po návratu našli před branou vypáleného Nového hradu shořelý kříž s neporušených Kristem a sošku Panny Marie Vranovské, kterou pokládali za ztracenou. Jsou k vidění v již zmíněném nedalekém klášteře. Kallenberg se prý za tento čin několik dní poté zadusil velkým soustem.

K částečné opravě hradních zřícenin došlo až v roce 1655, z obavy před nájezdem Turků. V r. 1703 byl Nový hrad důkladně opraven, byly zde skladovány zbraně. V letech 1805-07 byl areál romanticky upraven a dostavěn na lovecký hrádek, přibyla vysoká kulatá věž a obytný objekt. Při budování železnice v roce 1842 byla však částečně snížena z obavy, že by se mohla zřítit dolů do údolí. V bezprostřední blízkosti hradu se nachází šest opevnění z r. 1740, vybudovaných uherskými vojsky při obléhání v témže roce.

Použitá historie a pověsti jsou čerpány z knihy Nový hrad u Adamova - historie a pověsti, jejímž autorem je Leoš Vašek. (nakl. BOLZANO,1994) a dále z přepisu kroniky řádu Svatého Františka z Pauly v klášteře ve Vranově u Brna.

Kategorie a štítky

Nastavení